Bez povoleného JavaScriptu není tento web plně funkční!

Slovo spirituála školy

Vloženo: 26. březen v 16:22

Platnost do: 31. srpen v 23:59

Kéž žijete v zajímavých časech!

Přávali údajně svým protivníkům staří Číňané a byla v tom zřetelná porce zlomyslnosti. My v nich žijeme. Velice rychle a radikálně se proměnila krajina našeho přebývání. Vstoupili jsme na půdu neznámou a nebezpečnou. Cesta, ještě včera zdánlivě nezpochybnitelně narýsovaná rozvrhem a kalendářem, se najednou ztrácí v mlze nejistoty, za horizonty dosud neznámých rizik, v roklinách zmatku a strachu z neviditelného nepřítele.... 

 

Můžeme si zanadávat na ty, kdo to „zavinili“, ale co dál? Zkusme vidět situaci jako výzvu k dobrodružství svého druhu, k příběhu s otevřeným koncem, k příležitosti lépe poznat sebe i druhé a převzít svůj díl odpovědnosti, byť se možná jeví větší, než bychom si přáli.

Vykolejeni ze školní rutiny ohmatáváme nový terén a zjišťujeme, že řešení není v ohlížení se zpět. Je třeba hledět kupředu a osvojovat si nové orientační body, nová pravidla. Pro nás křesťany je to svým způsobem jednodušší: Hledět kupředu znamená hledět na Ježíše Krista. To není důvod k povýšenosti, a už vůbec ne k moralizování. Je to pozvání ke sdílené naději, této stavovské ctnosti Ježíšových učedníků. Každého z Vás toužím povzbudit k naději, že dobro je silnější než zlo a život nakonec zvítězí nad smrtí. Co jiného než naděje, a nepleťme si ji, prosím, s optimismem, má zdobit vaše mládí?

Nevím, kdy se opět uvidíme. Zůstávejme, prosím, ve spojení. Využívejte prostředků, které jsou k dispozici, využívejte příležitostí k dobrým skutkům, které tato situace nabízí.

Ignác z Loyoly, šlechtic a voják, který se stal knězem, zakladatel řádu jezuitů, začal svou duchovní kariéru, když se léčil z válečného zranění. Měl silně omezený pohyb a spoustu volného času. Postupně si všiml, že když udělá něco dobrého, byť třeba v tu chvíli obtížného, že v něm zůstává radost a pokoj i poté, co už s tím skončil. Zatímco, když dělá pouze věci intuitivní, příjemné a zábavné, tak mu také v tu chvíli přináší radost a baví ho to - ale jen chvilku. Když se unaví, nezůstane radost a pokoj, ale prázdnota, otrávenost a podrážděnost. Přitom šlo o zdánlivé drobnosti: Trpělivě a bez nadávání snést bolestivé čištění rány a ještě lékaři upřímně poděkovat.

Pro Ignáce to byl první krok jeho spirituality, pro nás to může být návod: Hleďme s nadějí vstříc budoucímu a využívejme možnost dělat něco dobrého, i když je to nezábavné, nebo dokonce nepříjemné. Věnujme každý den přiměřený čas svým povinnostem a zkusme denně alespoň jednomu člověku udělat radost. Odměna bude stát za to.

Pavel Tobek

 

PS: Pro zájemce o (duchovní) rozhovor jsem k téměř kdykoli k dispozici. Kontaktujte mě, prosím, školním mailem. Když uvedete i své telefonní číslo, ozvu se telefonicky.